myty.jpg (25673 bytes)

 



O KNIZE NAPSALI:


Záhady minulosti fascinují citlivou duši – a když si umělec s myšlením vědce zachová chladnou mysl, v reflektorech jeho zraku spatříme v mlhách nevysvětleného vystupovat nové obrysy. Tajemné, fascinující – a jako skaliska pevné a konkrétní. Tato kniha se nesnaží dát konečné odpovědi na otázky staré tisíce let. Překvapujících souvislostí zato nachází víc než dost. Po Ludvíkovi Součkovi se ještě nikdo u nás nechopil tématu s takovou osobitostí.

Ondřej Neff

 


 

RECENZE:

 


 

KNIHA: Důstojná nástupkyně Ludvíka Součka
Jiří Wagner

Jak je známo všem scifistům a záhadologům, vynikající spisovatel Ludvík Souček se ve svých knihách Tušení stínu a Tušení souvislosti také seriózně věnoval bádání o věcech a tajemstvích, která odedávna i odnedávna sužovala část přemýšlejícího lidstva. Přednedávnem proběhl v kavárně nad známým scifistickým knihkupectvím Krakatit křest knihy podobné těm Součkovým. Jednalo se o knížku "Mýty v zrcadle vědy a fantazie" s podtitulem "aneb Co když to bylo takhle", jejíž autorkou je Jita Splítková.

Jita Splítková svou knihu rozčlenila do několika samostatných kapitol, z nichž každá pojednává o jiné záhadě, lépeřečeno mýtu. Kromě toho, že po prostudování úctyhodného množství literatury předestírá čtenáři všechna známá fakta, doplňuje je fakty dalšími, jen zdánlivě nesouvisejícími, a k tomu dedukuje svými logickými úvahami možná vysvětlení. Tak začíná třeba pověstí o Tálovi, měděném krétském vrhači kamenů, aby se dostala až ke všem možným mechanickým obludám či spíše strojům v jiných kulturách, nebo když se zmíní o Mínotaurovi, poločlověku a polobýku, dostává se až k Fénixovi a jiným mnohým nestvůrám, pojednává o tzv. řeckém ohni a hledá "zázračné" zbraně i u dalších civilizací atakdále atakdále.

Kromě logických vysvětlení, jež autorka nabízí a která by možná napadla i leckterého věci znalého a soudně uvažujícího člověka, ale Jita Splítková hraje se svým čtenářem i hru "Co když to bylo takhle?", v jejímž rámci dík své bujné fantazii nabízí i vysvětlení, která jsou očividně bláznivá - ovšem jen zdánlivě. Poté, co se čtenář seznámí s kupou faktů, jež před něj pisatelka nahromadila, napadne mnohého, že to zas tak za vlasy přitažené není, že i tohle by mohlo být tím pravým vysvětlením. Jita - přestože ve svých vývodech neoperuje jako von Däniken hromadnými nálety jinoplanetníků - zkrátka drží opratě logiky i fantazie pevně ve svých rukou, takže se nemůže stát, že by se jí tito dva koníčci splašili a vydali se do rokle zcela pošetilých výmyslů.

Kniha je napsána velmi poutavě, ovšem čtenář se při ní musí soustředit doslova pekelně, aby vstřebal vše, co mu autorka předkládá. Proto mu také mezi jednotlivými kapitolami dopřává krátkého odpočinku, aby se jeho mysl mohla jen nechat kolébat spisovatelčinou fantazií - na konci každého úseku nabízí Jita vlastní sci-fi povídku, která se vztahuje k právě probranému tématu. I pisatelka zřejmě chtěla občas relaxovat a jak lépe to mohla udělat, než když nechala své fantazii volné pole působnosti? Její hravá mysl pak vyplodila tu delší, tu kratší vědecko-fantastickou povídku. Vždy vydařenou, až jsem si říkal, že by to stačilo na jednu útlejší sbírku originálních sci-fi povídek, po kterých by se na pultech jen zaprášilo. Na druhou stranu, u dobré sci-fi povídky se také musí přemýšlet, takže to pro čtenáře zas takový odpočinek není (nu což, může na chvíli zavřít náročnou knížku a začíst se třeba do deníku Blesk).

"Mýty v zrcadle vědy a fantazie" jsou velmi dobrým počinem mladé fotografky, malířky, grafičky (a zástupkyně šéfredaktora Neviditelného psa!) a po jejich přečtení jsem nemohl jinak, než nazvat Jitu Splítkovou důstojnou pokračovatelkou Ludvíka Součka. Nemyslím, že by se tím starý pán urazil, kdyby ještě žil, a ti, kdož mi takové přirovnání budou mít za zlé, nechť si knihu Jity Splítkové raději nejdříve přečtou. Pokud vím, je ale k dostání pouze v knihkupectví Krakatit v Jungmannově ulici v Praze, ale mám dojem, že ji lze odtud objednat i přes internet.

Jita Splítková - Mýty v zrcadle vědy a fantazie aneb Co když to bylo takhle, 159 stran, cena 149,- Kč, ISBN 80-86513-01-7, vydalo nakladatelství Luděk Kovář - Gumruch DTP, Praha 2002

Jiří Wagner vyšlo 6.6. 2002 v Neviditelném psovi

 


 

Dänniken v sukních.

 

Václav Vlk st.

 

Recenze knihy “Mýty v zrcadle vědy a fantazie” autorka Jita Splítková.

Přemýšlet o tom, co bylo a jak to asi bylo , či zda to vůbec bylo, řečeno slovy filosofů “kdo jsme a kam jdeme “ je pro mnoho lidí fascinující. Po “moudrém" 19 století, které se domnívalo, že už ví vše, jsme začali chápat, že vše není tak jednoduché jak se na první pohled jeví a že zkusit zrušit “ patentový úřad “ by bylo skutečně asi předčasné.

Ovšem věda , tedy většina věd, těch exaktních i těch humanitních pospíchá kupředu .Sleduje smělé cíle a hledá nové obzory. Oficielní dějepis pak většinou jen doplňuje mozaiku předem stanoveného obrazu. Pokud s tím vším fakta nesouhlasí, tím hůř pro fakta. A tak za oficielní vědou zůstává změt trosek nezodpovězených otázek, nezařazených faktů, opominutých skutečností a artefaktů, pro které nemáme a nebo neznáme vysvětlení. Věda sama se vynořuje z mlhy o které ona sama nechce nic slyšet a o které my nevíme ani kde s vzala a co vlastně sama o sobě je.

“Myslíme li a tedy jsme “, jak říkal ten starý Řek, musíme si klást otázky . A to ty úplně nejzákladnější. Co je to vlastně elektřina? Proč jsme všichni pravotočiví? Kde s vzal život? Jsme sami? A kdo vůbec, do čerta jsme? Jsme skutečně nějaké lepší opice a nebo jsou opice horší lidi? Nebo prostě jen jiní “lidi” . Kteří čekají na naši Chybu a přijdou, jako prý my jsme přišli po dinosaurech. A co tady proboha ti dinosauři vůbec tu děsnou dobu, co tu byli, dělali? Představa, že by jen bezmyšlenkovitě žrali a nic dál ,už na první pohled se zdá pitomost. I největší blbce za stovky milionů let musí něco napadnout ? Nebo ne ? Žraloky nenapadlo nic, ale je to důkaz?

O tom i když klade jiné otázky, píše autorka. Škoda jen ,že JITA nebydlí někde , kde se mluví světovým jazykem a nebo že se nenarodila dřív, protože ať už jsou její myšlenky sebezajímavější, je nejpravděpodobnější, že vždycky to bude už jenom nějaký “Dänniken v sukních”. A knížka v řeči, které nikdo nerozumí a proč taky.

Autorka se dokáže na některé věci podívat z neobyčejně zajímavých úhlů pohledu . Třeba o těch třech stupních, O jakých, to vám neřeknu, přečtěte si to. A taky vám to bude vrtat hlavou.

Ale vraťme se k samotné knize. Jde vlastně o dvě knížky pohromadě, kdy k nějakému tématu, které autorka nadhodí, rozebere a posoudí z mnoha stran přistoupí nakonec tak, že k sebranému materiálu, vytvoří novou konstrukci. Trochu mi vadí, že je ta konstrukce řešena jako sci-fi povídka., tedy povídky, protože těch okruhů je několik.

V povídkách lze najít originální řešení a zajímavé myšlenkové postupy, jako u nápadu se sekvojemi .Ale právě zde je vidět ošidnost pokusu spojit tyto dva žánry do sebe. Aby mohla autorka děj nějak ukončit a nepřekročit vymezený prostor a počet figur, musí občas zvolit zkratkovitý děj .Proto mají povídky, aby navázaly na základní materiál , často poněkud schematickou zápletku . A vnitřní děj je proto , také díky malému prostoru ,dosti “prvoplánovitý”.

Asi by knížce pomohlo,kdyby se bývala autorka naplno věnovala více tomu, co jí jde skutečně dobře a to objevování záhad, a rozplétání a  splétání jednotlivých faktů a z nich pak vyvozování závěrů. V tom je skutečně dobrá. Rozhodně lepší než Dänniken ve svých posledních dílech, kde si pomáhá jak silnou “vatou” tak se pokouší spojovat nespojitelné a roubovat cokoliv na svoji původní ideu. Této nectnosti, ke které jsou autoři podobných děl často lákáni se úspěšně autorka vyhnula.

Dokázala postavit věci tak, že je skutečně potěšením sledovat jak na sebe navléká fakta a jejich výklady a řasí je do podivuhodných obrazů.

Co se “vkládaných “povídek týče, bylo by lépe je více rozvrstvit a propracovat. Ale i tak jsou lepší než většina toho, co jsem v posledních letech ve sci-fi četl. A hlavně jsem to celé s chutí dočetl, zatímco s některými a to mnohými i slavný i díly mrskám po několika stránkách do kouta, protože už nemám na světě už tolik času,abych četl každou blbost.

A protože jsem v knize objevil mnoho informací, které neznám a v neobvyklých souvislostech, po nějaké době si ji přečtu znovu. Ta kniha čtenáře poňouká k myšlení. A ke snění. Co bychom si více mohli přát.

Václav Vlk

 

 


 

 

Mýty, věda a fantazie v knize Jity Splítkové

Pavel Vachtl

Jita Splítková: Mýty v zrcadle vědy a fantazie aneb Co když to bylo takhle

Gumruch 2002, doporučená cena 149,- Kč, stran 160

 

Určitě všichni víme, že v minulosti lidstva je stále dost "bílých" a neprobádaných míst a že ne všechno nám mohou (současné) historické, etnografické a archeologické výzkumy objasnit zcela dostatečně a přesně. Je to pochopitelné a přirozené - čím víc se díváme do vzdálenější minulosti, tím je těžší zrekonstruovat úplně přesný obraz dané civilizace, kultury, její hmotné i duchovní stránky. V tomto prostoru také autorka operuje - vychází ze spolehlivě daných a dochovaných faktů a ptá se po jejich neznámých, ale nutných souvislostech a důvodech jejich vzniku, které jsou doposud obestřeny rouškou tajemství. Avšak možná řešení takovýchto otázek na hranici poznaného nebývají zpravidla jediná. Proto je zde legitimní místo pro nejrůznější spekulace, když se jednoznačných informací objektivně nedostává. Jita Splítková také tzv. spekulativní fikci, tj. široký žánr na pomezí literatury faktu a sci-fi, vědomě a otevřeně píše. Nutno však říci, že se od naprosté většiny tzv. záhadologů odlišuje především tím, že zbytečně a planě nespekuluje tam, kde je věc již objasněna nebo kde je možno najít řešení přirozené. Také její řešení jsou z rodu těch, která se obejdou bez mimozemšťanů, tajemných sil či jiných nadpřirozených jevů. Prozaická skutečnost bez všech těchto pomůcek (patrně v záhadologické literatuře určených pro lidi s menší dávkou fantazie) se totiž ukazuje jako daleko zajímavější a i fantastičtější. Jakožto klíč k odkrytí historických souvislostí slouží autorce často mýty - a zde nelze nevzpomeout, že na základě jednoho mýtu kdysi Schliemann objevil ztracené město Tróju.

Co tedy autorku hlavně zajímá? Nahlíží např. starořecké mýty o bohu Héfaistovi a zjišťuje, že podobnou postavu lze nalézt i v mytologiích jiných národů a že předlohou k ní by mohl být snadno i - skutečný člověk, nejspíše geniální konstruktér. Héfaistovi bývá mj. připisováno autorství "robotického" strážce Kréty - obra Talóse. Jita Splítková paralelně rekapituluje technické a řemeslné dovednosti starých Řeků a sleduje linii konstrukce nejstarších automatů a androidů v historii lidstva. Další zajímavostí u starých Řeků byl také jistý druh vodou neuhasitelného bojového ohně, o kterém přineslo zprávy několik tehdejších letopisců a který trochu připomíná dnešní napalm. V mýtech nejen řeckých se také vyskytuje řada chimér - tj. kombinovaných bytostí, často uctívaných a obávaných. Zajímavou bájnou bytostí byl i pták Fénix, jehož obdoby se objevují v řadě mýtů různých kultur a autorka logicky dovozuje souvislosti tohoto mýtu s různými naprosto přirozenými jevy, i s chováním běžných ptáků. Jakožto zvláštní typy chimér jsou prezentovány také smíšené typy pohlaví u lidí - hermafroditi, androgyni a transsexuálové. Autorka zde důsledně vychází při jejich analýze z biologického a biochemického základu člověka a jeho sexuality a rozhodně nepotěší různé spolky a aliance feministek, gayů, lesbiček a transsexuálů, které se militantně a postmodernisticky módně staví na platformu propagace a horečného vyznávání jakýchkoliv abnormalit a chiméričností, biologicky ovšem poněkud nefunkčních.

Speciálně autorku zajímají kulturní i hmotné artefakty Latinské Ameriky. Ty jsou zde rozebírány tak trochu v duchu knih Thora Heyerdahla nebo Miroslava Stingla, a to poučeně a s výrazným smyslem pro detail. Jita Splítková např. nachází na malbách různých kultur, a to nejen v Americe, ale i v Tichomoří, Asii a Evropě, velmi podobné geometrické motivy tří schodovitých stupňů, na nichž zpravidla něco nebo někdo stojí. Tento motiv se vyskytuje jak ve vytesané formě v kameni, tak v utkané ve formě textilií, tak i v namalované třeba na nádobách. Co to všechno může a nemůže znamenat, rozebírá autorka v celé jedné kapitole, přičemž se dozvídáme mnohá fakta a jsme svědky řady variantních hypotéz, nabízených čtenářům k posouzení. Výklad pokračuje myšlenkovou analýzou pravěkých jeskynních maleb v Lascaux a nástinem pravděpodobného smyslu megalitických staveb a končí jedním novodobým mýtem - tzv. Bermudským trojúhelníkem, přičemž známé katastrofy letadel a lodí v něm jsou vyloženy jako důsledek lidských činů, "banálně" nedokonalých a omylných.

Autorka vážný výklad průběžně prokládá a odlehčuje tematicky spřízněnými povídkami z žánru sci-fi. Tento přístup, vnášející do textu bezprostřední atmosféru daného prostředí, o kterém je právě řeč, je v kontextu populárně vědecké nebo spekulativní literatury celkem častý - u nás ho používali např. spisovatel Ludvík Souček, publicista Milan Bauman a kdysi se objevoval i v pořadu Českého rozhlasu s názvem Meteor. Musím dát za pravdu Ondřeji Neffovi, který na zadním obalu knihy říká, že autorka se nesnaží dát na nic konečné odpovědi a netváří se autoritativně. V tom se ostatně pozitivně liší od velké části dnešních "záhadologů", pro něž je téměř každá "záhada jasná". Místo toho rozehrává úmyslně a otevřeně tu více, tu méně volnou hru s fantazií a sněním. Je to ovšem snění, které přeci jen stojí stále na pevné zemi a proto čtenář této knihy nemusí mít obavy, že se mu příliš zatočí hlava - Jita Splítková momentální volbou příslušné literární formy vždy sděluje, jaká hra a s jakou (ne)závazností se právě hraje. Knihu lze tedy doporučit širšímu okruhu čtenářů - jak milovníkům záhad a sci-fi, tak i příznivcům střízlivé analýzy lidské historie a světa kolem nás.

Pavel Vachtl

recenze pro ČRo - Vltava

 


 

 

Mýty v zrcadle vědy a fantazie

OSTRAVA (11.11.2002)
Tuto knihu věnuji všem, kteří v jakémkoliv věku v plujících oblacích na nebi vidí draky, ale když pohlédnou na zem, vědí, že to byla jen oblaka... Jita Splítková

 


Konečně se na českém trhu objevila po dlouhé době kniha, která se zabývá oblíbeným tématem čtenářů každého věku - záhadami minulosti i současnosti, a přitom nepatří do široké nabídky knih, většinou zahraniční provenience, které místo vědy a faktů pouze spekulují bez podkladů nebo používají fakta vymyšlená.
Knížku komentátorky Neviditelného psa Jity Splítkové lze bez problému zařadit v domácí knihovničce hned vedle dosud nepřekonaného velikána žánru Ludvíka Součka. Splítková se však k němu mílovými kroky blíží a pomalu mu šlape na paty.
Číst Mýty v zrcadle vědy a fantazie je opravdu zážitek. Knihou se ruku v ruce vinou dvě linie. Autorka vždy představí záhadu. Nejprve se ji s bohatou znalostí   faktů a literatury snaží vysvětlit pokud možno co nejvědečtěji, tedy nevypomáhá si klasickými rekvizitami většiny současných zahadologů jako jsou třeba mimozemšťané ( viz Däniken a spol). Její argumenty by dozajista obstály i před mnohými skeptiky. Přesto jsou však mnohé závěry a vysvětlení neotřelá a dosud nikým nepředstavená.
Jakousi druhou linií knihy jsou hry s fantazií. Osvětlované záhady jí slouží k vytváření příběhů. Fantastických a čtivých povídek, které zase záhadu osvětlují po svém - s použitím fantazie.
Mýty v zrcadle se zabývají kromě mnohých dalších třeba řeckým mýtem o Talóovi, hledáním složení řeckého ohně, Mínótaurem, záhadou ptáka Fénixe, pravěkými záhadami střední a západní Evropy i Latinské Ameriky a navíc i mýty novodobými jako je třeba záhada Bermudského trojúhelníku.
Tato kniha je navíc poněkud zvláštní. Nekončí přečtením poslední stránky, ale pokračuje dál na Internetu, kde autorka přidává další příběhy a vysvětlení. Nevěříte? Stačí si zajít na www.futurologie.cz.
V každém případě, pokud máte rádi hru na Co když to bylo takhle, tak Mýty v zrcadle vědy a fantazie vás určitě nezklamou.

http://www.ostravskenoviny.cz/rubriky.php3?rubr=30

Leoš Kyša

 

 

 

kapitola:

Levhartokrsv.jpg (17359 bytes)
MYTICKÝ TALÓS A DÁVNOVĚCÍ ROBOTI A  ANDROIDI

Levhartokr.jpg (17220 bytes)
CHIMÉRY A RŮZNÉ ROUBOVANÉ BYTOSTI A BÁJNÍ TVOROVÉ

Levhartfhned.jpg (16590 bytes)
ŘECKÝ OHEŇ A JINÉ BOŽSKÉ ZBRANĚ

Levhartfialruz.jpg (16640 bytes)
PODIVUHODNÉ ARTEFAKTY LATINSKÉ AMERIKY

Levhartfial.jpg (16652 bytes)
ZÁHADY PRAVĚKÉHO UMĚLCE A STAVITELE

Levhartmodr.jpg (16727 bytes)
NOVODOBÉ MÝTY


Levhartzelmodr.jpg (16671 bytes)
POVÍDKY (co se nevešly do papírové knihy)

Levhartzlutozel.jpg (16653 bytes)
WEBPROJEKT Co když to bylo takhle?

Levhartzel.jpg (16920 bytes)
HLAVNÍ STRANA

 

 

 

myty2.jpg (3495 bytes) Knihu lze zakoupit například v knihkupectví KRAKATIT
(Praha 1, Jungmannova 14) a písemně ji můžete objednat v Nakladatelství Gumruch   na adrese  knihy@gumruch.cz
Rovněž můžete svoji objednávku zavolat do nakladatelství
tel.:
777 28 23 21 (Nakladatelství neúčtuje ani balné ani poštovné!)

 



.

 

MÝTY

 

©  webdesign JITA Splítková