hefaistosmal2.jpg (17040 bytes)

STAROVĚK

roborzel.jpg (2578 bytes)

 

STŘEDOVĚK

robormodzel.jpg (2624 bytes)

 

18.STOLETÍ

robormodsv.jpg (2599 bytes)

 

19.STOLETÍ

robormod.jpg (2610 bytes)

 

20.STOLETÍ

roborfial.jpg (2598 bytes)

 

SOUČASNOST

roboruz.jpg (2699 bytes)

 

ÚVODNÍ STRANA

robororanz.jpg (2881 bytes)

 


 

HLAVNÍ STRANA


roborhned.jpg (2780 bytes)

 

Starověcí konstruktéři                   

Řekové byli národem, který krom individualismu lpěl i na svých velkých mužích (i jména několika slavných žen se zachovala), a tak díky jejich psané i nepsané (později jinými národy zaznamenané) paměti v dnešní době můžeme udivovat společnost různými exotickými jmény jako je třeba Straton, Heron, Hypatia...

Neznáme přesná data narození a smrti těchto lidí, ale co známe jsou jejich myšlenky, matematické věty, fyzikální objevy a technické vynálezy. Mimochodem řečtí vědci a myslitelé jsou první, kterým dokážeme jmenovitě a konkrétně přiřadit autorství toho kterého zlepšováčku, či hluboké myšlenky. Je tomu tak i u konstruktérů automatů.

Nebyly to samozřejmě nějaké samočinné pracovní stroje, ale automatické hračky. Takové mimochodem znali už staří Egypťané a Číňané, ale jména tvůrců se nikde nedochovala nebo nebyl nikdo, kdo by je dal do kronik a svých spisů (zřejmě tyto národy technice nepřičítaly až takovou důležitost). Mají tedy smůlu a dějiny pokládají za prvního konstruktéra automatu Archýtase z Tarentu (okolo 400 př.n.l.).

Tento matematik sestrojil holubici, která sama létala. Musela to být dokonalá napodobenina a něco nebývalého, když na obyvatele Tarentu zapůsobila tak, že zprávu o ní neopomněli zaznamenat do životopisů Archýtase. Přitom tento muž byl jedním z předních občanů Tarentu, dlouho stál i v jeho čele, byl významným stratégem, zemřel při ztroskotání lodi, takže materiálu na jeho opěvování měli víc než dost. Navíc Archýtas byl skutečný matematický génius, pokusil se vypočítat i objem Země, o které už tenkrát tvrdil, že je kulatá.

Na další samohybnou hračku si museli Řekové počkat sto let. To se v mozku Demétria z Falery (kolem 350- 283 př.n.l.) zrodil plazící se hlemýžď.

V polovině 3. stol.př. n.l. matematik a mechanik – zakladatel alexandrijské mechanické školy Ktésibios (asi 285 – 222) sestrojuje různé pohyblivé figurky a i jiné mechanické přístroje, ke konstrukci kterých využívá vodního tlaku. Jeho mozek se nezabýval jen nějakými paňáci, ale do seznamu jeho vynálezů patří třeba dělo, která vrhalo střely za pomoci stlačeného vzduchu ( k neštěstí autora mechanické obtíže v konstrukci činily dělo neúčinným).

Další vynález je dvojčinná pumpa, které se používalo u hasičských stříkaček. Stříkačka, teoreticky stejně pozoruhodná jako dělo, měla větší praktický úspěch a považuje se obecně za jeho mistrovské dílo. Je pokládán i za vynálezce vodních varhan.

Perličkou v jeho tvorbě a zároveň i technickou perlou jsou jeho vodní hodiny. Vitruvius je popisuje následovně:

Pro vpouštění vody používal otvory, vyvrtaného do kusu zlata nebo do drahokamu, protože shledal, že se ani neopotřebují, ani neucpávají. To zajistilo hladký tok. Stoupající voda zaplavila obrácenou mísu, odborně známou jako korek nebo buben. Ten byl spojen s tyčí a otáčivým bubnem. Tyč i buben měly zuby se stejnými vzdálenostmi, takže do sebe zapadaly. Tím byl změněn přímočarý pohyb stoupajícího korku v řadu malých kruhových pohybů. Toto důmyslné zařízení doplnil množstvím tyčí a zubů a dospěl tak k různorodým pohybům. Malá figurka, která ukazovala hodiny, se pohybovala. Válec hodin se otáčel. Přitom zvučely trumpety a k tomu byly ještě přidány jiné vedlejší efekty.

Musíme si všimnout, že konstrukce těchto hodin byla zbytečně komplikována tím, že starověké hodiny měnily svou délku podle ročních období. Den a noc, tma a světlo byly rozděleny ve dvanáct intervalů. Denní hodiny byly v létě dlouhé a v zimě krátké. Ktesibios vynalezl hodiny, které tomuto nepohodlnému zvyku vyhovovaly stejně jako my přizpůsobujeme nástroje a tabulky svému primitivnímu metrickému systému. (Vitruvius IX, VIII, 4 a 5).


Ktesibiovy vodní hodiny

 

vodni-hodiny.gif (41692 bytes)




 

 

A — nádrž s plovákem

B — otvor, vyvrtaný do zlata nebo drahokamu, kterým vstupuje voda

C — figurka, která se zvedá s plovákem a ukazuje hodiny

D — buben, který se otočí jednou do roka a ukazuje hodiny, jejichž délka se mění podle ročního období. Svislé čáry označují měsíce.


Jméno a skutečný člověk Ktesibios je nám znám jedině ze zpráv o svých hlavních vynálezech, to jeho mladší současník Filon z Byzantia měl víc štěstí – jeho myšlenky se zachovaly v podobě písemností (např. O principech a užití páky, O stavbě přístavů, O balistice či dělostřelectvu, O nauce o vzduchu či strojích využívajících stlačeného vzduchu, O sestrojování automatů, O obraně měst, O obléhání měst).

Na několik století se v písemných památkách tvůrci automatů přestávají objevovat. Mlčení přerušuje v 1. stol.n.l. Héron z Alexandrie zvaný Méchanikos, už jeho “pseudonym” hovoří o schopnostech svého nositele. Napsal řadu děl o umění zhotovovat automaty např.: O stavbě malých automatických divadel, O mechanických hříčkách založených na využití atmosférického tlaku, O optických strojích s dodatkem o automatickém měřiči cesty. Pro automaty nesmíme zapomenout na jeho zřejmě nejvýznamnější dílo Nauka o vzduchu (Pneumatika) – rozvinul zde Stratonovu teorii o vakuu.


 

Héron sestrojil:

Automat na otevírání chrámových dveří.

 

heron.jpg


Hračku, zvanou větrná koule, kterou můžeme označit za první "parní stroj". Byla to zavěšená nádoba, která měla na protilehlých stranách zahnuté trysky. Když se voda v nádobě uvedla do varu, vznikající pára začala unikat z nádoby ven, což způsobilo rotaci nádoby opačným směrem.




A třeba i teodolit tehdy nazývaný diopter.

Heron.gif (13288 bytes)

Heronovou "sypecialitou byly různé fontány, jejich princip vidíte na obrázku

 


 

Věda sloužící náboženstvím k podfukům

Všechny zde doposud popsané vynálezy sloužily hlavně k pobavení nebo k válčení, málokterý se stal výrobním strojem, ovšem věda jsou přeci hlavně lidé a ti jsou povah různých – tedy i věda může být služebnou té temné strany lidské. Héron z Alexandrie ve svém díle osvětlil i tuto oblast – konkrétněji tu o které se ani v současnosti moc nemluví – a to oblast náboženských zázraků. Popsal jak je věda vyráběla a báječně posloužila k vymývání mozků lidí, nenazvěme je neinteligentními, ale neznalými, neškolenými a tudíž ve využití fyzikálních zákonů a v mechanických hříčkách vidících zázrak (zde máme pádný důkaz, proč již se zázraky moc nedějí – vzdělanost stoupá a k ošálení je třeba, aby zázrakopadělatel byl o několik vědomostních a technických stupňů nad ošáleným a to už není tak jednoduché jako bylo před ještě sto lety. Udělat v dnešní době zázrak, který by nikdo neprokoukl by byl zázrak ).

Obětmi kamufláže zvané náboženský zázrak, popisované Heronem, byli uctívači v té době (3.stol.př.n.l.) nového boha Serapise a bohyně Isidy.

Heron z Alexandrie, který nám zanechal záznam o Stratonově díle týkajícím se nauky o vzduchu ( v Pneumatice), vysvětluje, “že toto i jiná vědecká odvětví budou shledána užitečnými, nejen k opatřování nejzákladnějších potřeb civilizovaného života, nýbrž také k působení zmatku a nahánění hrůzy.” Zmatek a hrůza se vztahují na účinky chrámových zázraků.

Mnohé ze zázraků, které Heron popisuje, se zakládá na jednom či druhém z dvou principů — na násosce nebo na rozpínavosti zahřívaného vzduchu. Šlo o aplikaci Stratonovy nauky o vzduchu. Principu násosky se používalo v mnoha důmyslných obměnách k předstírání přeměny vody ve víno. Na jednom konci systému násosek se vlila voda a na drahém konci vytékalo víno. Rozpínavost horkého vzduchu působila nadpřirozené pohyby. Vzdušná komora v oltáři byla spojena se skřínkou s božstvem, umístěnou nad oltářem. Když se na oltáři pálila oběť, rozpínající se vzduch otevřel dveře skřínky, vytlačil božstvo ven a způsobil, že pozdravilo uctívače. Tento princip měl mnoho jiných obměn. Z jiných pramenů se dovídáme o uplatnění jiné alexandrijské vědy, optiky, k navozování náboženských zjevení. Ve vědomí onoho věku se vědecké pomůcky k vzbuzování náboženské horlivosti v zásadě málo lišily od zavedení světelných efektů nebo varhanní hudby, které jsou také vynálezy onoho století. Měly za účel působit na zbožnost veřejnosti, učinit náboženství přitažlivým a působivým, a zdá se, že tento účel splnily.

Tvůrce zázraků Straton prý pyšně tvrdil, že k stvoření světa nepotřebuje pomoci bohů. Holt věděl své...

 


TECHNICKÁ A ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST:

Bronzové tajemství aneb technický archeologický nález fragmentu přístroje složeného z ozubených kol u Antikythery.    >>>

                       antikythera-slide03.jpg (18594 bytes)               

 


Závěrem starověké kapitoly lze říci, že řečtí matematici a mechanici tedy konstruovali zcela regulérní automaty, i když jejich účelem bylo především pobavit nebo vytvořit zázrak pro neznalé, i tak to byly automaty.

 


 

 



 

myty2.jpg (3495 bytes) Knihu lze zakoupit například v knihkupectví KRAKATIT
(Praha 1, Jungmannova 14) a písemně ji můžete objednat v Nakladatelství Gumruch   na adrese  knihy@gumruch.cz
Rovněž můžete svoji objednávku zavolat do nakladatelství
tel.:
777 28 23 21 (Nakladatelství neúčtuje ani balné ani poštovné!)

 



.

 

MÝTY

© Text & webdesign JITA Splítková