Slovo synapse jsme zvyklí spojovat s nervovými buňkami mozku – nazýváme
tak jejich vzájemné kontakty. A není vesmír tak trochu něco jako mozek nemá své
neurony a kontakty mezi nimi? Samozřejmě myšleno v básnické nadsázce. Jenže
klidně můžeme v mozku vidět vesmír a v neuronech nebeská tělesa… podívejte…
Nervové buňky nejsou vzájemně izolované, tvoří mezi sebou shluky, ve
kterých jich může být několik set, zrovna tak jako několik miliónů. Vzájemně
jsou mezi sebou propojené vlákny - toto spojení umožňují "výrůstky"
připomínajícími paličky na buben (drobné výstupky na dendritech nervových buněk
zvané dendritické trny). Nejvíce jich mají neurony mozkové kůry - každý až
několik desítek tisíc.
Tyto dendritické trny jsou v neustálém pohybu a mění i
svůj tvar a směřují k dalším nervovým buňkám a jejich trnům – na nich se
vytvářejí specializované kontakty zvané synapse. V synapsích jako ve vodiči
přestupují informace z jedné nervové buňky do druhé. Než dojde k výměně
informací dochází k jejich zakódování do elektrických signálů.
Podle posledních výzkumů můžeme prohlásit, že synapse jsou základním
morfologickým elementem, v němž se odehrávají procesy učení a paměti. Při učení
jejich množství stoupá, jejich velikost se zvětšuje a jejich tvar a distribuce se
mění. Tento jev se označuje jako synaptická plasticita.
Neurony neustále svá spojení staví, ale i dostavují a přestavují na
základě vzruchů, které jsou elektrochemické povahy. Ovšem ne každá synapse je
trvalá, některá se rozpojí za chvíli – krátkodobý vjem, některá trvají až do
mozkové smrti – to jsou trvalé znalosti a vzpomínky...
